Na začátku roku 2018
vyšla v Německu novela vyhlášky o výživném, kterou se stanovuje
minimální výživné pro děti, proto se musela změnit Düsseldorfská
tabulka výživného. Po těchto úvodních slovech se nepochybně řada
parazitů na neštěstí dětí z rozvedených rodin pochcala blahem, protože
o minimálním výživném často hovoří. Je tedy potřeba hned dodat, že
tabulkové výživné se díky tomu zvýšilo o 5 až 7 EUR, což je naprosto
směšná částka (např. jeden oběd v bufetu). Navíc nárok dítěte
na výživné uvedený v Düsseldorfských tabulkách ani zdaleka neodpovídá
skutečnému výživnému, které dítě dostane.
Bei den in der Tabelle veröffentlichten Werten
handelt es sich um den Unterhaltsanspruch des Kindes selbst, jedoch
noch nicht um den tatsächlichen Zahlbetrag.
Stejně jako náš Metodický pokyn Ministerstva nespravedlnosti pro
určování výživného, ani Düsseldorfské tabulky výživného nejsou pro
soudce závazné. Několik „drobných“ rozdílu tady přeci jenom je. V
Německu tabulky výživného sestavuje Zemský soud (Nejvyšší soud) ve
spolupráci s dalšími odborníky (to se u nás nemůže stát,
protože nadlidi v talárech jsou nejchytřejší ze všech). Jde tak o
sjednocující stanovisko, které je závazné pro všechny podřízené soudy.
Je také rozdíl mezi tím, jak takovou nezávaznost chápou soudci v
Německu a jak jí chápou soudruzi soudci a soudkyně u nás. Při jednom ze
seminářů o Cochemském modelu se Adikii podařilo položit otázku na téma
výživné známému německému „opatrovnickému“ soudci Jürgenu Rudolphovi.
Otázka zněla, jak hodně se může odchýlit od tabulek výživného. Z výrazu
jeho obličeje se dalo vyčíst, že takovou otázku může položit jen úplný
kretén. Odpověď zněla: „A proč bych to dělal?!“
Další otázky tak už byly naprosto zbytečné.
Při příjmu vyšším než 5501 EUR se výživné určuje případ od případu. Zdá
se, že alespoň v této příjmové kategorii by mohlo zafungovat u nás
známé rozhodování jen podle momentální nálady soudní stolice. Výživné
by tak mohlo dosáhnout astronomických částek, aby si zlatokopky přišly
na své. I v těchto případech však platí, že výživné je určeno
výhradně na financování životních potřeb dítěte, tj. bydlení, jídlo,
oblečení, koníčky, kapesné prostředky a materiály pro školu, a nikoliv
na přilepšenou matce. Nárok na výživné se zvyšuje jen v rámci deseti
příjmových skupin a na více už děti nemají nárok! Pro jistotu ještě
jednou:
NEMAJÍ NÁROK!
Ab einem bereinigten Nettoeinkommen von 5.501 EUR
pro Monat wird der Zahlbetrag individuell nach Prüfung des Einzelfalls
festgelegt. Es ist jedoch nicht davon auszugehen, dass bei einer
Steigerung des Einkommens oberhalb der 5.501 EUR der Kindesunterhalt
entsprechend angepasst wird. Mit dem Kindesunterhalt soll gewährleistet
werden, dass der Lebensbedarf des Kindes finanziert werden kann, das
heißt Wohnraum, Nahrungsmittel, Kleidung, Hobbies, Taschengeld und
Materialien für die Schule. Man orientiert sich dabei an den zuvor
bestehenden Lebensumständen, sodass der Kindesunterhalt zwar erhöht
wird, wenn eine Steigerung des Einkommens innerhalb der zehn
Einkommensgruppen erfolgt, nicht jedoch ab der elften Einkommensgruppe.
Der Grundsatz heißt, dass das Kind keinen Anspruch darauf hat, dass es
am Luxus des unterhaltspflichtigen Elternteils beteiligt wird.
Tohle plátci výživného naprosto jasně chápou. Pro soudní stolice zajeté
v komunistickém rodinném právu a pro současnou politickou garnituru je
to absolutně mimo jejich rozsah to pojmout, proto nemá smysl to nějak
více rozebírat.
Oproti zdejším zvyklostem, kdy se nejdříve vyčíslí nárok dítěte na
výživné (každé dítě je nadějný hokejista či nadějná tenistka) a k tomu
se pak povinnému určí výše výdělku (podrobný postup je uveden zde),
soudruzi v SRN na to jdou překvapivě obráceně a nejdříve se vypočte
čistý příjem povinného (první sloupec Düsseldorfské tabulky). Nenechte
se však tím čistým příjmem zmýlit, protože nejde o „čistou
ruku“ – almužnu za práci, kterou nám zaměstnavatel pošle na
účet po odpočtu všech povinných odvodů státu. Výstižnější překlad by
tedy měl být očištěný či upravený příjem. (Pozn. Tato slova
našim ekonomicky negramotným soudním stolicím prosím nikdy
neříkejte, jinak se z vyměřeného výživného poserete.)
A jak se takový očištěný (upravený) příjem vypočítá?
Základem je čistý příjem povinného ze závislé činnosti (od
zaměstnavatele) včetně mimořádných odměn. Musí se také započítat
případný příjem z pronájmu, podnikání při zaměstnání (to asi v Německu
nemá nikdo zapotřebí) a kapitálu. Ani zdaleka tedy nestačí
nějaký cár papíru (prohlášení o příjmech) od zaměstnavatele,
jak to vyžadují naše soudní stolice, ale je potřeba se podívat do
přiznání k dani z příjmu. Soudruzi v SRN to mají vychytané i u
živnostníků (OSVĆ). Zatím co u nás se vychází z nejvyššího dosaženého
příjmu v posledních třech letech a nezřídka je zaměňován příjem s
obratem, v Německu se čistý příjem stanoví z průměrného
příjmu za poslední tři roky dle daňových přiznání. To má
svoje logické opodstatnění, protože u OSVČ se může příjem v
jednotlivých letech z mnoha důvodů značně lišit (např. přijetím plateb
za provedené zakázky až v dalším účetním období, nákupem zboží před
koncem roku, ztráta v důsledku nákupu výrobního prostředku nebo jen
pouhá rozdílná poptávka po službách v jednotlivých letech.)
Dazu wird zunächst das konkrete bereinigte
Nettoeinkommen des Unterhaltspflichtigen festgestellt. Es entspricht
dem tatsächlichen Nettoeinkommen abzüglich aller berufsbezogenen
Ausgaben (z. B. Fahrtkosten). Urlaubs- und Weihnachtsgeld gehören zum
Einkommen, sodass nicht das jeweilige Monatseinkommen zur Berechnung
herangezogen werden kann. Die Einkünfte aus anderen Einkunftsarten wie
zum Beispiel Erträge aus Vermietung und Verpachtung oder aus Kapital
werden hinzugerechnet. Das heißt das entsprechende Nettojahreseinkommen
geteilt durch zwölf bildet die Berechnungsgrundlage für die Eingabe in
unseren Unterhaltsrechner.
Bei Selbstständigen werden zur Ermittlung des Nettoeinkommens die
Bilanzen oder Gewinn- und Verlustrechnungen der vergangenen drei Jahre
herangezogen sowie die Steuerbescheide oder Steuererklärungen der
letzten drei Jahre zur Berechnung des durchschnittlichen
Nettoeinkommens.
Od takto zjištěného příjmu se pak odečítají náklady spojené s prací.
Jde o cestovní náklady do práce, výdaje za školení či příspěvky
odborům. Pokud tyto výdaje nemohu být jasně definovány, odečítá
se 5% z čistého příjmu (minimálně 50 EUR a maximálně 150 EUR měsíčně).
Od příjmu se také odečítají hypotéky. Pochopitelně se však musí jednat
o nezbytnou hypotéku (např. na bydlení) a nikoliv úvěr na poslední
model „Ajfounu“. Zde už je onen prostor pro nezávislé rozhodování
soudce. Pokud je očištěný příjem dostatečný k vyměření alespoň
minimálního výživného, pak jsou soudci při odpočtu úvěru
benevolentnější. Pokud je očištěný příjem nedostatečný, pak úvěry nelze
odečíst. Podobný princip funguje i u nás, jen s tím rozdílem, že k
úvěrům povinného se zásadně nepřihlíží, i když je z čeho vyměřit výživné.
Düsseldorfské tabulky už také pamatují i na střídavou péči či rozšířený
styk. V tomto případě se to počítá tak, že se sečtou příjmy
obou rodičů, ty se očistí od odčitatelné náklady každého z rodičů a
podle tabulky se určí nárok dítěte na výživné, které se rozdělí mezi
oba rodiče rovným dílem. Soudruzi ze SRN zjevně Adikii
vykradli několik let starý návrh zákona o výživném (zde).
Adikia ale navrhuje provádět součet příjmů rodičů i při výlučné péči
jedním z rodičů, protože jedině tak lze zjistit životní úroveň obou
rodičů, na které má dítě právo se podílet, aniž by do toho byli
zatahováni noví partneři rodičů, kteří k dítěti nemají absolutně žádnou
vyživovací povinnost.
Příklad výpočtu výživného při střídavé péči
(přeloženo překladačem Google, ale pochopí to i úplný kreten)
Příklad výpočtu pro údržbu výměnného modelu
V našem příkladu otec a matka sdílejí péči o 4leté dítě přesně o 50%.
Úplné přídavky na děti ve výši 194 eur bude hrazeno rodinným fondem
matce.
Měsíční náklady na dítě:
- Cena školky: 250 Euro
- Dodatečné náklady způsobené změnou modelu
(dětský pokoj v obou apartmánech, vyšší náklady na cestu pro oba rodiče
z důvodu intervalu změny)
Příjem
rodičů a údržba stolu:
- Čistý příjem otce: 3 000 eur
- Čistý příjem matky: 1800 eur
- Zábavný celkový příjem obou rodičů: 4 800
eur
Podle
tabulky Dusseldorfer (9. příjmová skupina, 1. věk) to vede k požadavku
na měsíční údržbu (údržba tabulky) ve výši 529 €.
Dodatečné náklady způsobené změnou modelu
- 60 eur náklady na bydlení otce
- 40 eur náklady na bydlení matky
- 50 euro cestovních nákladů
To
má za následek další náklady i. H. v. 150 eur za měsíc.
Celkové potřeby dítěte:
- 529 EUR Výše platby za údržbu dítěte
- 150 eur dodatečné náklady způsobené
změnou modelu
- 250 eur poplatky za mateřské školy
=
929 Euro měsíčně celkové potřeby dítěte
Rozložení údržby dítěte
Celkové potřeby dítěte, v našem příkladu 929 eur za měsíc, budou
rovnoměrně rozděleny mezi rodiče. Vzhledem k tomu, že otec v našem
příkladu získává více než matka, jeho podíl na podpoře dítěte je více
podle jeho schopností.
Při určování výživného je také důležitá Kontrolní částka (poslední
sloupec Düsseldorfské tabulky). K čemu je to dobré? Tak tohle se bude
našincům zvyklým na vyměřování výživného jen podle momentální nálady
soudních stolic hodně špatně vysvětlovat
Kontrolní částka slouží k tomu, aby se německý fotr (případně i jeho
další děti s novou partnerkou) po vyměření výživného nemusel stravovat
v tom nejhorším nádražním bufetu a spát pod mostem, zatímco jeho dítě z
předchozího manželství si žije jako prase v žitě, což se u nás běžně
stává. V lepším případě se fotr (případně i jeho další děti s novou
partnerkou) stane „jen“ sociálně potřebným, ale na žádnou
sociální dávku nemá nárok, protože na straně fotra se při posuzování
jeho sociální potřebnosti vyplacené výživné od skutečného příjmu
neodečítá. Na druhou stranu je to vcelku pochopitelné,
protože kdo vám uvěří, že z vás v právním státě nezávislá soudní
stolice udělala socku. Kontrolní částka je tedy jakési
životní minimum, které po zaplacení výživného musí povinnému zůstat,
aby mohl žít jako člověk, chodit do práce, starat se o děti, milovat se
s novou partnerkou apod. Pokud by po zaplacení tabulkového
výživného povinnému nezůstala minimální kontrolní částka, tabulkové
výživné se sníží. Přesný postup již byl na Adikii uveden zde.
Pokud jste to dočetli až do toho místa aniž by vás trefil šlak, tak je
tu závěrečná pecka, která vás k tomu infarktu nepochybně přivede. V
Německu jsou rodičům vypláceny přídavky na dítě a o tyto
přídavky si může fotr svévolně snížit tabulkové výživné. V případě
nezletilých dětí o polovinu přídavku, u holomků (zletilých dětí) o celý
přídavek. U nás si může matka snížit základ daně z příjmu o
daňovou slevu na dítě a fotr si může jedině tak škubnout nohou.
Sleva se totiž poskytuje pouze na vyživované dítě
ve společné domácnosti.
Zákon o dani z příjmu
§ 35 c
Poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované
dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti …
To je od státu hodně vychcaný, protože matky mají obvykle nižší příjmy
než otcové, takže minimálně část daňové slevy na dítě propadne a fotr
zaplatí daň jako kráva, přičemž i on vyživuje dítě a výživným
vynahrazuje svůj podíl na osobní péči o dítě. Správně by se tedy měla
daňová sleva na dítě rozdělit mezi oba rodiče.
Ještě se někdo diví, že jsme národ neplatičů výživného a v
Německu nechápou, co se to tady děje?
Zdroj: Duesseldorfer
tabelle 2018
|
|