Otázka
výživného na děti zdá se být v poslední době jedním z největších
problémů v českých zemích. Alespoň soudě podle ohlasu, který této
otázce věnují nejrůznější média. "Sexuální dračici" Daniele Kovářové,
toho času ministryni spravedlnosti, se skutečně podařilo vytvořit
slušnou mediální bublinu. Bavíme se ale o reálném a propracovaném
návrhu? Nebo o výstřelu do tmy, který má zastřít jiné, vážnější
problémy?
Připomeňme, že podstatou návrhu Kovářové
je stanovení
výživného určitým procentem z příjmů rodiče. Výše tohoto procenta je
závislá pouze na věku dítěte. Toť vše. Ministerstvo spravedlnosti
údajně vycházelo z rakouského modelu.
V Rakousku
skutečně
existuje tabulka, zpracovávaná Zemským soudem ve Vídni, která slouží
soudům jako podklad pro rozhodování o výši výživného. Tabulka stanovuje
výživné v závislosti na čistém příjmu rodiče a procentní sazby se
příliš neliší od našich. Tím však veškerá podobnost s rakouským modelem
končí. Dále nacházíme už jen zásadní rozdíly:
1. Výživné
má v Rakousku svou horní hranici.
Za nemravné je zpravidla považováno výživné, které tvoří více než
2,5–násobek obvyklého výživného. To zřejmě souvisí s tím, že určitá
úroveň výživného už dítěti poskytuje velmi slušné zajištění jeho
potřeb. Další peníze navíc by už pak spíše pomáhaly rodiči, který
výživné za dítě inkasuje, zvyšovat jeho životní úroveň. K dítěti by se
ani nedostaly.
2. Procentní sazba na každé
dítě se snižuje v závislosti na počtu dalších vyživovaných dětí.
To odpovídá i situaci v běžné rodině – děti ve vícečetných rodinách se
přece jenom musejí uskromnit trochu více než jedináčci.
3. Rodiči, který platí výživné, musí zůstat tzv.
existenční
minimum
(v Rakousku 650 EUR měsíčně), a to i za cenu snížení výživného. Není
cílem, aby rodič zemřel hladem, ale aby mohl dlouhodobě dítěti
přispívat alespoň podle svých možností.
Všechny tyto
parametry
návrhu Kovářové chybí. Otázkou je, proč, když ministerstvo samo ve svém
metodickém materiálu rakouský model podrobně popisuje. Vracíme se tedy
na začátek článku a ptáme se: Qui bono?
Mnoho
problémů s výživným by totiž vůbec odpadlo, kdyby se o děti i po
rozvodu starali rovnoměrně oba rodiče. Oba
by tak měli srovnatelné náklady s péčí o ně a nebylo by v zásadě
potřeba, aby jeden druhému něco doplácel. Na výživě dětí by nikdo
nevydělával ani neprodělával. A zapomeňme prosím na to, že se tatínkové
nechtějí o své děti starat. Ano, někteří nechtějí, ale to ani některé
maminky. Odvážnější polovina tátů žádá při rozvodu děti do své, nebo
alespoň do střídavé péče. A jak dopadají? Celých 90 % dětí je svěřeno
do výchovy pouze matkám, které jsou pak péčí o ně přetíženy. Každoročně
to v Česku potká několik desítek tisíc dětí.
To
je dnes největší problém při rozvodu.
Je přitom prokázáno, že děti vyrůstající bez otce mají mnohonásobně
větší pravděpodobnost vzniku poruch chování, závislostí nebo dokonce
kriminálního jednání. Nejlépe pak snášejí situaci po rozvodu děti ve
střídavé péči obou rodičů. Je to i logické - zůstane jim jako
plnohodnotný rodič táta i máma.
Pokřivené
rozhodování českých
soudů o svěřování dětí do péče ale Kovářová zjevně řešit nechce. Její
tabulka ho už vůbec nevyřeší. Naopak, pokud by zůstala v podobě
současného "nástřelu", ještě více vyostří situaci mezi rozvádějícími se
rodiči, podnítí nové rozvody a znechutí mužům zakládání rodin. Chce
snad Kovářová, která má podle všeho blízko k feministickým organizacím,
u nás rozpoutat válku pohlaví? Lépe by udělala, kdyby pomohla dětem
zachovat oba rodiče (i po rozvodu).
|
|