Varování: Nevhodné pro muže, kteří chtějí mít dítě. Výživné na děti po rozpadu vztahů je jedním z vážných problémů, který současná Sněmovna ani Nečasova vláda absolutně neřešily. Pokud skutečně pan Nečas byl tak poctivý, že nemá vytvořeny finanční rezervy, může se mu po ztrátě premiérského platu a při předčasných volbách i poslaneckého platu stát osudným zhovadilá justičně-exekuční praxe při stanovování a vymáhání výživného.

Vzhledem k převažujícímu deformovanému uspořádání výchovy a výživy, kdy matkám je v prvním rozhodnutí svěřeno dítě do péče v 90% soudně upravovaných vztahů, budu pro zjednodušení používat jako oprávněnou osobu matku a povinnou osobu otce.

Výživné je fenomén, který dokáže ničit životy nejen matkám, ale i otcům. Neradostná situace matek, které nemohou vymoci výživné z otců, kteří pracují načerno nebo si jako podnikatelé vyplácejí minimální mzdu, není na ně napsán žádný majetek, trvalé bydliště mají na obecním úřadě, je poměrně známá a ani novinka v podobě zabavování řidičského průkazu nemá významnější plošný dopad.

Poměrně málo se ale ví, jaká je současná praxe, kdy tím systémově postiženým je otec. Na příkladu pana Nečase lze popsat proces, kterým si bývalý premiér může projít, a aniž by udělal cokoliv špatně, skončí ve vězení.

Krok 1) V době slušného příjmu dojde k úpravě výživy, panu Nečasovi je vyměřeno výživné ve výši 42.000 Kč měsíčně. Od rozvodu odejde s autem a bytem. Moc úspor nemá, věří, že brzy si nějaké úspory vytvoří. S dětmi je mu upraven styk na víkend jednou za 14 dní.

Krok 2) Úspory už ale nestihne zajistit, pan Nečas přichází o zaměstnání, jeho příjem dramaticky klesne a je 40.000 Kč čistého.

Krok 3) Pan Nečas nahlédne do zákona o rodině a zjistí, že při změně poměrů může soud požádat o úpravu výchovy a výživy. Ale ouha, taková řízení trvají měsíce, pokud se matka odvolává, i roky.

Krok 4) Pan Nečas se ponoří do zákona a zajásá, může žádat o úpravu výše výživného již od data, kdy ke změně příjmu došlo. Tak hurá, pokud se soud potáhne, vezme si na alimenty půjčku a až soud vyměří nové nižší alimenty, výživné mu matka zpětně vrátí k datu poklesu příjmů. Z toho vyrovná půjčku a je to.

Krok 5) Jeho nadšení zchladí zjištění, že spotřebované výživné na nezletilé dítě se ze zákona nevrací - takže i když mu zákon dává právo požadovat snížení výživného už od okamžiku poklesu příjmu, je mu to houby platné, protože postačí, když matka prohlásí, že už je to spotřebováno a má smůlu, kde nic není, ani Nečas nebere.

Krok 6) Je tedy zřejmé, že alimenty v nesmyslné výši bude muset platit po celou dobu soudního řízení. Takže začíná prodávat svůj majetek, auto.  Nějakou dobu překlene, ale už mu zbývá jen byt. Soud stále ani nenařídil jednání.

Krok 7) Zoufalý otec si přestává brát děti na víkend, nemá totiž peníze ani na to, aby si pro ně jezdil na druhý konec republiky, kam se mu manželka s dětmi v rozporu se zákonem, ale s požehnáním soudu odstěhovala, ani nemá na to, aby dětem koupil oběd, natož hračku. Děti už tatínka nemají rády, protože jim nic nekoupí, zato maminka je vzala (za tatínkovy peníze) do Karibiku a koupila jim nové tablety.

Krok 8) Nečasovi svitla naděje - vyštrachal v zákoně možnost tzv. předběžného opatření. S nadějí tedy píše na soud návrh na předběžné opatření na snížení výživného z důvodu poklesu příjmu. Jaké je jeho zděšení, když mu soud napíše, že předběžným opatřením lze pouze nařídit platit výživné v míře nezbytné (ve prospěch matky), ale nikoliv předběžně snížit výživné otci (soudu vůbec nevadí, že jeho tvrzení není pravda, protože výčet účelů předběžných opatření v zákoně není konečný, tudíž lze nařídit i předběžné opatření mimo v zákoně uvedený výčet, ale není to přece zvykem). I odvolací soud to potvrdí. Chce to hnát až k Nejvyššímu soudu dovoláním, ale ouha, dovolání proti rozhodnutí o předběžném opatření je vyloučeno. Dokonce je vyloučeno i dovolání proti rozhodnutím krajských soudů ve věci upravené zákonem o rodině.

Krok 9) Další naděje -  kupodivu v zákoně je několik možností, jak Nečasovu situaci vyřešit, ale není vůle na straně soudu, nelze zde všechny postupy zde probrat. Po jejich vyčerpání Nečas spoléhá na povinnost soudu nařídít předběžné opatření, pokud je ohrožen výkon rozhodnutí. V návrhu na snížení výživného Nečas požadoval, aby výživné, které by bylo vyplaceno nad rámec výživného odpovídajícího nízkému příjmu, mu bylo vráceno. Požádá tedy soud, aby dočasně zajistil výživné před spotřebováním tím, že část bude platit do soudní úschovy (v naději, že půjčku, kterou si na to bude muset vzít, bude mít z čeho zaplatit), a když soud uzná jeho nárok, že se mu peníze vrátí ze soudní úschovy zpět. Pokud by soud nenařídil platit část výživného prozatím do soudní úschovy, pak by nebylo možno peníze zpět dostat díky tomu, že by byly spotřebovány a ze zákona se tedy nevrací.

Krok 10) Nečas si rve vlasy nad rozhodnutím soudu. Jednak soud Nečasovi napíše, že pokud sám tvrdí, že peníze dokáže sehnat, aby je mohl dát do soudní úschovy, tak vlastně na tom není tak špatně, aby bylo nutné nařizovat nějaké předběžné opatření. Takže dokud peníze sežene, má smůlu. Nejzajímavější je ale zpochybnění ohrožení vykonání rozsudku o vrácení peněz zpětně. Soud poučí Nečase, že spotřebované výživné se nevrací, takže vlastně není co vracet, výkon rozhodnutí není ohrožen. O tom by se dalo uvažovat, pokud by takové předběžné opatření nařízeno bylo, pak by nějaký nárok snad ohrožen byl, jenže to nejde nařídit, dokud takový nárok nevznikl. Nerozumíte? Zkuste tuhle podobnou myšlenkovou konstrukci: Blázen musí být zproštěn vojenské služby podle zákona. Pokud ale tento postup použije a o tomto zákonu ví, prokazatelně není blázen, takže bude na vojnu odveden.

Krok 11) Nečas už peníze opravdu nemá, právník mu poradí, aby tedy platil alespoň něco. Nečas o chlebu a vodě, ve vymrzlém bytě živoří, do práce chodí hodinu pěšky, ale má čisté svědomí, že platí výživné, co může.

Krok 12) Paní Nečasová povolá do zbraně exekutory. Nečasovi jsou napočítány poplatky exekuce, obstaven plat, zamezena dispozice s bytem. Poplatky exekutorům jsou vypočteny nejen z dlužného výživného, ale i z výživného splatného v budoucnu (je to parchant nespolehlivý), poplatky exekutorům několikanásobně přesáhnou dlužné výživné.

Krok 13) Byt jde do aukce, Nečas končí jako bezdomovec, ale zaplatí všechny dluhy. Fyzickým a psychickým vyčerpáním klesá jeho výkon v práci, je propuštěn a dostane jen velmi špatně placené zaměstnání. Musí si pro najmout pokoj na ubytovně, ale alimenty pořád jsou oněch 42.000.

Krok 14) Konečně soud rozhodne o snížení alimentů, jenže matka se odvolá a řízení protahuje. Nečas definitivně ztrácí i poslední práci a bez prostředků opouští ubytovnu. Bojuje o holé přežití, na alimenty už nemá ani korunu.

Krok 15) Paní Nečasová po 4 měsících nezaplacených alimentů podává trestní oznámení, Nečas končí za mřížemi pro zanedbání povinné výživy.

A to jsem ještě vynechal to, že se alimenty vyměřují z příjmů dřívějších, že se používá fiktivní příjem, kterého by otec mohl dosáhnout, a další. V dnešní době, kdy většina domácností žije bez větších rezerv, kdy ztráta příjmu je otázka hodin, je současný systém rozhodování poplatný době stabilních, nivelizovaných a dokonce povinných příjmů z doby socialismu absolutně nesmyslný. Pravda, k soudcům s jejich stabilními platy i kariérním zajištěním tato drobnost nestability pracovního trhu po 25 letech od změny systému ještě asi nedorazila.

Možná, kdyby si pan Nečas prošel tohle otcovské peklo, třeba by Nejvyšší soud použil na bohulibější rozhodnutí, než označení uplácení za normální projev poslance chráněný imunitou.

Přijde vám to jako fikce, nesmysl, absurdita? Kdepak, tohle je tvrdá realita v ČR.

Sdílet