Výživné pro
děti po rozvodu manželství je velmi třaskavé téma. Těch
rodičů, kteří se domluví na výši výživného po rozvodu a dalších věcí
ohledně placení výdajů svých dětí a dlouhodobě dohodu dodržují, je jako
šafránu.
Bohužel pro ty ostatní bývá soudní jednání ruletou, kde se výsledek
naprosto nedá odhadnout a ve svém životě musí přijmout dlouhodobou
finanční nejistotu.
Pravidla pro určování výše výživného jsou upravena v občanském
zákoníku, kde se dozvíte např. že „výživné lze
přiznat, jestliže se oprávněný (dítě) není schopen sám živit a že pro
určení rozsahu výživného jsou nyní rozhodující odůvodněné potřeby
oprávněného (dítěte) a jeho majetkové poměry a zároveň také schopnosti,
možnosti a majetkové poměry povinného (rodiče)“.
Suché, že. Co čekat od zákona…
V praxi bývají rozhodnutí soudu velmi různorodá.
Ano, jedná se o velmi individuální situace a k tomu je nutno přihlížet,
ale co říci na to, kdy jeden soud splátky hypotéky do výdajů povinného
(rodiče) počítá a jiný ne? Celkem zásadní částka, dá se říct... To co
jeden soudce považuje za důležité, jiný soudce považovat za důležité
nemusí a naopak.
Tato praxe tedy vyvolává nejistotu v oblasti určování výše výživného. Rodič
tak dopředu neví, kolik let s jakou zátěží má počítat a podle toho si
stanovit zatížení rozpočtu. Často se stává, že založí novou
rodinu, kterou platby výživného a jeho naprosto nepředvídatelného
zvyšování mohou nečekaně zatížit.
Možná jste slyšeli o tabulce ohledně výpočtů výživného, jejíž
autorkou je JUDr. Daniela Kovářová. Tato tabulka
je ovšem orientační a soudce se může podle konkrétního případu
individuálně rozhodnout, neboť jak už víte, není rozhodující jen
příjem, ale i majetkové poměry rodičů a dětí.
Pro orientační výpočet doporučené výše výživného můžete použít také
např. kalkulačku.
V praxi samozřejmě existují některá pravidla,
která fungují. A je dobré o nich vědět.
- Výživné NEMUSÍ stanovit soud.
Jak
jsem psala již v úvodu, některým rozcházejícím se rodičům se podaří uzavřít
DOHODU. Samozřejmě je otázka, zda ji budou dodržovat.
Vymahatelnost takových dohod, je totiž velmi nízká. Lépe mít v tomto
případě dohodu stvrzenou soudem. Podání návrhu na
svěření dítěte do péče a stanovení vyživovací povinnosti je
bezplatné (bez soudního poplatku).
Rodiče, kteří se rozvádí, mohou dohodu předložit zároveň s podáním
návrhu na nesporný rozvod a soud tuto dohodu schválí, pokud tedy nebude
proti zájmům dítěte. O úskalí těchto dohod jsem již psala v článku „Úskalí
dohod při nesporném rozvodu“.
- Platit výživné rodič MUSÍ (i pokud mu
druhý rodič brání ve styku s dítětem).
Jinak
hrozí, že pečující rodič bude výživné vymáhat například exekučně. Vyživovací
povinnost trvá bez ohledu na to, jak často nebo či vůbec se s ním rodič
stýká. Možnost vídat se s dítětem se dá vymáhat soudní cestou.
Pozor ještě na jednu věc – pokud se
rodič s dítětem nestýká (ať už z jakýchkoliv důvodů) nebo neplatí
výživné – neznamená to automaticky, že přišel o právo rozhodování ve
věci dětí (často to bývá volba školy, stěhování) a také o odpovědnost
za dítě (např. pokud dítě neplní školní docházku či jezdí „načerno“ v
MHD).
- Výživné se platí, dokud se dítě není
schopno živit samo.
Tedy
ne do maturity či promoce. Dokonce neplatí ani hranice 26 let.
Pokud dítě studuje postupně několik škol různého zaměření s nevalným
prospěchem a s absencemi, či po skončení studia dlouhodobě nenachází
zaměstnání ani nepodniká a rodič chce výživné přestat platit,musí se
obrátit na soud, který situaci posoudí a rozhodne.
Pozor na situaci, kdy se uzavřete dohodu o
ukončení placení výživného (ať už ústně či písemně). Důvěra
je moc prima, ale už jsem viděla pár důvěřivců, kteří následně byli v
exekuci a údiv a lamentace bylo to jediné, co mohli dělat... Opět
platí, že soudní rozhodnutí má něco do sebe. Aneb „černé na
bílém“ je dobré, ale s razítkem soudu nejlepší.
A teď ta vysoká matematika.
Hodnotí se příjem rodičů (potvrzení z účtárny nebo
daňové přiznání) a majetkové poměry. Může
se stát, že se budou prokazovat i poměry osob, které bydlí s rodičem ve
společné domácnosti (tedy noví partneři).
Pak jsou tu odůvodněné potřeby dítěte. V praxi to
často vypadá tak, že rodič, u kterého dítě žije, doručí k soudu SPOUSTU
účtenek, kterými dokazuje, jaké výdaje v souvislosti s dítětem má.
Soudy mají také obvyklý algoritmus “čím starší dítě, tím jsou
jeho potřeby větší”.
Hovoří se také o sdílení životní úrovně. Porovnává
se úroveň bydlení, počet dovolených, nákladnost koníčků i hodnoty a
počty automobilů obou rodičů.
Soud také zkoumá, jestli se někdo z rodičů nevzdal příjmu nebo lépe
placené práce.
Určitě zazní argument, že rodič, u kterého dítě žije, má uzpůsobenou
pracovní dobu otvírací době školky či družiny a že tento fakt má vliv
na jeho výdělek. Také potřeba zajistit dítěti péči v době
nemoci má vliv na výdělek rodiče – OČR
je nižší než plat anebo je potřeba zaplatit chůvu.
Platící rodič může navrhnout účelovost platby části výživného
(například určitý kroužek, kurz angličtiny či taneční, spoření,….).
„Abrakadabra“ – a soud vyčaruje a ustanoví
konkrétní částku výživného v Kč.
Výživné se platí vždy na kalendářní měsíc dopředu.
Do 18ti let věku dítěte se platí k rukám rodiče, který se o děti či
dítě stará, od 18ti let dostává výživné zletilé dítě do svých rukou
(nebo i nadále např. na účet pečujícího rodiče, ale nezapomeňte na
písemnou dohodu).
Na výši výživného nemá vliv, jak často
se s dětmi vídáte a jaké máte s tím spojené náklady (například
cestovní). To, že jste platili vstupenky do ZOO nebo do kina, či vzali
děti na dovolenou, nemá vliv na výši výživného. Výživné se musí se
platit i například o letních prázdninách, kdy možná máte děti u sebe na
celý měsíc, přesto za tento měsíc výživné zaplatit musíte. Také hodnota
vašich dárků pro děti k narozeninám, vánocům a pod. nemá vliv na výši
výživného. Opravdu ani to, že jim dáte kapesné či dobijete kredit do
telefonu.
A na co všechno je vlastně výživné určeno?
Říká se tomu „odůvodněné potřeby dítěte“ a patří
sem všechny platby, které se za dítě vydají. Konkrétně strava,
drogerie, léky, očkování, oblečení, obuv, náklady na bydlení a na
energie v souvislosti s bydlením, náklady na jízdné, poplatky za
školku, školu či družinu, potřeby do školy, školní výlety, kroužky,
tábory, dovolené, sportovní vybavení, náklady na zvířátko, kultura
(časopisy, knihy, kino, divadlo, výstavy), pojištění.
Často se rodič, u kterého dítě žije, domnívá, že jakmile nastane tzv.
mimořádný výdaj (např. tábor, rovnátka nebo nová postel), je
druhý rodič povinen zaplatit polovinu. Ale čtete dobře – i
mimořádné výdaje by měly být zahrnuty ve výživném.
Nic ale nebrání tomu, aby se rodiče na příspěvku
na mimořádný výdaj dohodli. Je to ovšem hodně o vzájemných
vztazích…. V těchto chvílích někdy nastupuje forma nátlaku či přímého
vydírání rodiče, který se peněz dožaduje. Ale může se stát, že druhý
rodič v rámci zachování „dobrých vztahů“ přispěje, ovšem místo
plánované cesty k moři s dětmi o letních prázdninách budou na chatě.
Druhá cesta je žádat o zvýšení výživného. No a o tom třeba příště…
|
|