„Není dítě, nebudou peníze... Jestliže já tady mám rozsudek soudu, který jasně říká, kdy mi má matka předávat děti, a s tím rozsudkem si doslova můžu vytřít zadek, tak není nejmenší důvod, proč bych měl respektovat jakýkoliv jiný rozsudek téže justice.“

Postoj tohoto otce, který zazněl v nedávné televizní debatě, je pochopitelný. Děti přivádíme na svět i proto, aby nám přinášely potěšení, kterým nás odměňují za naši starost a péči, abychom vychovali pokračovatele našeho rodu, aby se o nás postaraly ve stáří (tak to dříve bývalo normální a snad zase bude). Nepřivádíme je na svět proto, aby je od nás druhý rodič izoloval a naše rodičovská úloha se smrskla jen na roli dárce spermií a následně chodící peněženky.

Pro některé matky podporované naší justicí je ovšem ideálním otcem ten, kdo se o své děti nezajímá, pouze na ně bez reptání platí. Jen se opovaž neplatit! Tvrdě si na tebe došlápneme: exekuce majetku, vězení pro dlužníky... A že bys chtěl své děti vychovávat stejně jako matka? Tak to je opovážlivost pomalu ještě větší. Však on už ti nějaký soudem určený „znalec“ vysvětlí, že děti patří matce. Že ty jsi jako vychovatel vlastních potomků naprosto nevhodný a můžeš být rád, když je smíš aspoň občas vídat (a ještě si takový znalecký posudek, či spíše odsudek, hezky zaplatíš).

Podpora nezodpovědných otců a sobeckých matek

Rodinné vazby jsou u nás chráněny hůř než vlastnictví mopedu. Sobecké matky mají v naší zfeminizované společnosti zelenou, stejně jako otcové bez zájmu (pokud platí výpalné). Zatímco ti zodpovědní, kteří chtějí o své děti pečovat, mají smůlu. K tomu ještě slýchají hraběcí rady, že se neměli rozvádět - za situace, kdy dvě třetiny návrhů na rozvod dávají ženy. No jo, milý pane, ale ona k tomu určitě měla nějaký důvod... (aneb když odejde chlap, je špatný chlap, když odejde žena, je špatný také chlap).

Rozvedené matky by přitom ani tolik peněz pro děti nemusely potřebovat. Kdyby se otcové o své potomky starali a zajišťovali jim tak sami po významnou část doby stravu, ošacení a další potřeby. Rozumné matky to chápou a podporují. Jiným je však přednější, že mohou být „výlučnými architektkami duše dítěte“. Otcovou péčí pohrdají. Ne tak ovšem jeho penězi.

Ty jim často pomáhají zvyšovat životní úroveň nejen dítěte, ale i vlastní. Proč by však „osvobození ženy z tyranie manželství“ (jak o něm s oblibou hovoří feministky) mělo být financováno z mužových peněz? Být v tomto rytířem, galantním trubadúrem, znamená spíše stát se trubcem.

Sdílet