Cela nynější debata o stanovování výživného by byla zbytečná, kdyby v Česku pořádně fungoval institut střídavé péče. V něm alimenty ztrácejí význam, říká Aleš Hodina, provozovatel serverů vyzivne.info a stridavka.cz.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová rozpoutala v Česku diskusi o výši výživného na děti. Vy tvrdíte, že kdyby tady fungovala střídavá péče, kdy se rodiče dělí o péči o děti rovnoměrně, spory o výši alimentů by se řešit nemusely. Proč to tedy nefunguje?

Střídavá péče je soudem stanovená jen asi ve třech procentech případů. To je hrozně málo. Střídavá péče je v zákoně od roku 1998. Jenže tady funguje setrvačnost z doby socialismu, že děti patří matkám. Soudkyně a sociální pracovnice, které případy řeší, si tuto dobu pamatují a jsou zvyklé hledat důvody, někdy i dost kostrbaté, proč svěřit dítě matce a nenařídit střídavou péči. Proti střídavé péči navíc existuje celá řada mýtů a falešných předsudků.

Jakých?

Třeba, že dítě musí neustále měnit prostředí. Ano, ono nežije v jednom domově, ale také nežije každou chvíli někde jinde. Má prostě domovy dva, u táty a u mámy. Kdybych to přirovnal k dospělým, je to, jako když člověk pracuje v nějakém městě a na víkendy se vrací domů, nebo když na víkendy jezdí na chatu.

Ale asi to může fungovat, jen když oba rodiče žijí v jednom místě.

To je také jeden z předsudků. Je známý případ herečky Báry Srncové, která v době, kdy její dcera ještě nechodila do školy, praktikovala střídavou péči mezi Českem a Švédskem. Když dítě začne chodit do školy, je to problém. Měnit školu po měsíci není dobré. Ale i v případě školou povinných dětí střídavá péče může fungovat. Musí se prodloužit interval. Dítě je u jednoho rodiče jedno celé školní pololetí nebo školní rok, a druhé pololetí nebo další rok u druhého rodiče. Pochopitelně se oba musí dohodnout, že po tu dobu bude dítě vídat i druhého rodiče, aby neztratilo kontakt. Funguje to tak třeba ve Spojených státech.

Jak by se v případě střídavé péče mělo určovat výživné?

U střídavé péče výživné ztrácí do značné míry smysl. Dítě je stejnou nebo přibližně stejnou dobu u matky a u otce. Takže oba se podílejí rovnoměrně na jeho výživě. Dejme tomu, že čtrnáct dnů v měsíci ho živí maminka a čtrnáct dnů tatínek. Je pochopitelně nutné vyřešit jednorázové větší náklady, jako třeba kolo nebo lyže. Výživné by pak mělo řešit jen situaci, kdy v životní úrovni rodičů byl výraznější rozdíl.

Když porovnáte částky, které dnes rodič, který nemá dítě v péči, platí v průměru na výživném, s náklady, které by musel hradit, kdyby měl dítě ve střídavé péči, byly by náklady takového rodiče vyšší?

Pokud je současné průměrné výživné na dítě a měsíc 1600 korun, pak by pravděpodobně takového rodiče vyšla péče o dítě dva týdny v měsíci dráž.

Znamená to, že výživné, jak ho nyní určují soudy, je nízké a neodpovídá reálným nákladům?

Ano, v té jeho průměrné výši, je nízké. Nicméně v některých případech zase bývá stanovováno nesmyslně vysoké. Dítě tu částku ani není schopno spotřebovat a v důsledku ji pak spotřebovává druhý rodič. Není to sice většina případů, ale jsou takové. Pak jsou ale i případy, kdy rodič na tom není dobře, ale výživné je stanoveno třeba vyšší než sto procent jeho příjmu.

Pomohou napravit tyto nerovnosti tabulky ministryně Kovářové, které doporučují soudům, v jaké výši mají určovat výživné pro jednotlivé věkové skupiny dětí?

Stanovení pevnějších pravidel pro výživné smysl má. Ale tak, jak to udělal tým ministryně Kovářové, je to velmi nešťastné. Vznikl typický český paskvil, kdy z relativně slušného zahraničního vzoru vzniklo něco, co nemá logiku.

Souhlasíte ale s tím, že v průměru by výživné mělo být vyšší, než jak se stanovovalo před tabulkami?

Ano, v průměru by mělo být o něco vyšší. Závisí samozřejmě na věku dítěte, jeho potřebách či zdravotním stavu. Ale třeba částka pět tisíc korun by měla být dostatečná, aby dítě rozhodně nehladovělo. Pokud bychom se odpíchli od této částky, musíme vzít v úvahu ještě dvě věci. Zaprvé rodič, který nemá dítě ve své péči, nemusí zaplatit celou výživu. Na tom se musí podílet i rodič, který dítě v péči má. Zadruhé, pokud je dítě s druhým rodičem aspoň občas, ten ho po tu dobu také živí a někdy má také náklady spojené s cestováním za dítětem.

Ten rodič, který má dítě v péči, mu ale věnuje svůj čas.

Ano, ale pokud takový rodič upírá druhému rodiči péči o dítě, nebo brání ve střídavé péči, nemá logiku, aby ten druhý rodič, který chce o dítě pečovat, na to doplácel. Samozřejmě pokud rodič odejde a nemá zájem o dítě pečovat, je zcela na místě, aby tuto svou neochotu vynahradil finančně.

Proč si myslíte, že návrh tabulek výživného je paskvil?

Avizovalo se, že jde o převzetí rakouského modelu. Rakouský model se příliš neliší v procentní výši výživného. Ale na rozdíl od českého modelu má tři pravidla, která procentní výši výživného modifikují. První je to, že výživné by nemělo přesáhnout dvouapůlnásobek obvyklého výživného. Za pojem obvyklé výživné můžeme dosadit průměrné výživné. To vychází z myšlenky, že nad tuto částku už dítě není schopno výživné spotřebovat.

V čem je ještě rozdíl?

Druhý zásadní rozdíl je ochrana hůře vydělávajících rodičů. Výživné v Rakousku nemůže být stanoveno tak, že rodiči zůstane menší částka než existenční minimum. V Rakousku je to 650 eur za měsíc. Když budete mít příjem nižší než 650 eur měsíčně, nemůžou vám vyměřit žádné výživné.

Jaká je třetí odlišnost?

Pokud rodič má platit na více děti, procentuální sazby v tabulce se v Rakousku snižují. To je podobné situaci v běžné rodině, kdy rodiče mají stejný příjem, s nímž musí vyjít, ať mají dětí jedno nebo pět. Musí se pak víc uskromnit. Stejný princip by měl platit i u rozvedených rodičů. Tabulky ministryně Kovářové to nezohledňují.

Ale mohou to zohlednit soudy, které mají pořád možnost výživné adekvátně snížit v rámci doporučeného rozpětí?

Mohou, ale nemusí, takové vodítko zde není. Podle rakouských tabulek se při více dětech výživné přepočtené na jedno dítě vždy snižuje.

Tabulky doporučeného výživného ale přispěly už teď k větší přehlednosti určování výživného. Rodiče dopředu vědí, s čím mohou počítat.

Určité vodítko to je, sice špatné, ale je. Tabulky mají pozitivní význam v tom, že se vůbec otevřela diskuse, jak výživné sjednotit. Aby byla nějaká pravidla, aby nezáleželo na libovůli soudkyně, jak se jí daný rodič líbí. Protože výživné na děti v podobných situacích se u jednotlivých soudů velmi liší. Tabulky mohou zabránit excesům příliš vysokého i příliš nízkého výživného. Jenže problém může nastat v tom, jak se bude vypočítávat základ pro stanovení výživného. Na nedávném semináři (kterého se účastnila i ministryně spravedlnosti – pozn. red.) se hovořilo o tom, že by se nezohledňovaly třeba hypotéky nebo leasingy, nebo že by se vycházelo z nějakého fiktivního příjmu. Nakonec tak zase můžeme dojít k tomu, že výživné bude vyšší než sto procent reálného příjmu.

Fiktivní příjem by se však měl použít jen v případě, kdy rodič se soudem nespolupracuje.

Jenže na tom semináři padaly i úvahy, že fiktivní příjem by se měl stanovovat i v případě, kdy rodič ztratil práci a je nezaměstnaný. Vycházelo by se z toho, že by mohl pracovat. Pokud ale místo reálně nesežene, to, že by mohl pracovat, mu peníze nepřinese.

Sdílet