 1.
Může ochránce pomoci ve sporech o určení výživného?
Ne. Ochránce je oprávněn (zjednodušeně řečeno) prošetřit jednání orgánů
státní správy, nemůže však zasahovat do soukromoprávních záležitostí,
kam patří i stanovení výživného (blíže viz leták "Jak se obracet na veřejného ochránce práv").
2. Kdy soud
stanoví výživné?
Soud stanoví výživné:
1. schválením dohody
rodičů o plnění vyživovací povinnosti, odpovídá-li tato dohoda zájmům
nezletilého dítěte,
2. vlastním rozhodnutím,
pokud
rodiče či jeden z rodičů neplní dobrovolně svou vyživovací povinnost (i
v případě, že rodiče žijí spolu) nebo rozhoduje-li soud o svěření
dítěte do péče jednoho z rodičů.
V případě, že rodiče nejsou schopni výživu svých dětí zajistit,
přechází vyživovací povinnost ve většině případů na prarodiče či další
předky dítěte (platí, že příbuzní vzdálenější mají vyživovací
povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší).
Soudní řízení ve věcech nezletilých dětí probíhající u opatrovnického
soudu jsou osvobozena od soudních poplatků. Rozsudky stanovící výši
výživného jsou předběžně vykonatelné, tzn., že rodič (popř. prarodič či
jiná osoba) je povinen platit výživné v určené výši, a to již od
okamžiku doručení rozhodnutí, tedy i pokud proti rozsudku podal
odvolání, a rozsudek tak ještě nenabyl právní moci.
3. Stanoví se
výživné jednou provždy a lze výživné pro dítě přiznat i zpětně?
Ne, výživné se nestanoví jednou provždy, úprava výživného se děje vždy
podle stavu, který existuje v době, kdy je soudní rozhodnutí vydáno.
Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro
nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti[1]
– výživné může být
soudem zvýšeno i sníženo. Za změnu
poměrů se považuje např. rozšíření
odůvodněných potřeb dítěte (většinou tato skutečnost souvisí s věkem
dítěte – dospívající student má větší nároky než kojenec apod.) či
zhoršení, popř. zlepšení finanční a materiální situace povinného
(například z důvodu dlouhodobé nemoci, péče o další děti, vzrůstu
příjmů apod.).
Pokud existuje odůvodněná potřeba dítěte, osoba, které soud svěřil dítě
do péče, podá návrh opatrovnickému soudu, v jehož obvodu má dítě
bydliště. Příslušný soud zahájí řízení o zvýšení výživného a v rámci
řízení přezkoumává, zda se skutečně jedná o takovou změnu poměrů, na
jejímž základě dojde ke změně výše výživného. Je nutné mít na zřeteli,
že musí jít o změnu poměrů dlouhodobějšího rázu, nikoliv jen o
přechodnou změnu, jako je např. krátkodobý pobyt dítěte u druhého
rodiče apod.
Výživné pro dítě lze přiznat (rovněž snížit či zvýšit) i zpětně, a to
nejdéle za dobu tří let
zpětně ode dne zahájení soudního řízení.
Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro
nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné
se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla
splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.
Výživné se plní především v penězích – v pravidelně se opakujících
měsíčních částkách, splatných vždy na měsíc dopředu (pokud soud
nerozhodne jinak, nebo se oprávněný s povinným nedohodne jinak), avšak
může být realizováno i jinou formou, např. poskytováním bydlení,
naturálně apod.
4. Jaká jsou
kritéria pro stanovení výživného, k čemu soud přihlíží?
Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností,
možností a majetkových poměrů. Při hodnocení schopností,
možností a
majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez
důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo
majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková
rizika. Soud přihlédne také k tomu, zda povinný o dítě osobně pečuje a
k míře, v jaké tak činí, případně se přihlédne i k péči o rodinnou
domácnost.
Rozsah vyživovací povinnosti je kromě podmínek na straně povinného
rodiče určován také majetkovými
poměry a odůvodněnými potřebami dítěte,
které závisí zejména na jeho věku a zdravotním stavu. Dále se přihlíží
k tomu, jakým způsobem se dítě připravuje na své budoucí povolání, k
mimoškolním aktivitám, ke koníčkům apod. Platí však, že životní úroveň
dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů. Toto
hledisko zásadně
předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Proto připouštějí-li to
majetkové poměry povinné osoby, lze za odůvodněné potřeby dítěte
považovat i tvorbu úspor. V některých případech může i soud sám učinit
opatření k zajištění úspor, a to tak, že sám založí u spolehlivého
peněžního ústavu účet a v rozsudku stanoví, jaká část výživného bude
placena k rukám osoby, která má dítě v péči, a jaká část bude
poukazována na účet spravovaný soudem. Poskytnuté výživné přechází do
vlastnictví dítěte.
Při stanovení výše výživného soud přihlíží rovněž k dalším vyživovacím povinnostem
rodiče – další dítě (děti), manžel(ka).
V případech hodných zvláštního zřetele (povinný rodič má pouze sezónní
příjmy, značně riskantní podnikání apod.) může soud rozhodnout o
povinnosti složit peněžní částku (zálohu)
na výživné splatné v
budoucnosti. Soud pak učiní další opatření, aby z této zálohy byly
dítěti vypláceny jednotlivé splátky odpovídající měsíčnímu výživnému.
Na složenou zálohu se hledí jako na majetek povinného a poskytnuté
výživné přechází do vlastnictví dítěte až postupně k jednotlivým dnům
splatnosti výživného.
Při určování
výživného mohou soudy využít podpůrné tabulky.
Tyto doporučující tabulky mohou soudy používat od května 2010. Tabulky
stanoví poměrné části platu určené na výživné jednoho dítěte. Tabulka
není závazná, jedná se o pouhou metodickou pomůcku. Soud
při
rozhodování o výši výživného přihlíží vždy k okolnostem daného případu,
mimo jiné zejména k počtu vyživovaných dětí.[2]
Tabulka
předložená Ministerstvem spravedlnosti
| Věk dítěte |
Díl z platu připadající na výživné |
| 0 - 5 let |
11 - 15 % |
| 6 - 9 let |
13 - 17 % |
| 10 - 14 let |
15 - 19 % |
| 15 - 17 let |
16 - 22 % |
| 18 a více let |
19 - 25 % |
Pokud se soudním rozhodnutím nesouhlasíte, můžete se svým právním
zástupcem zvážit využití řádného opravného prostředku – odvolání.
Jestliže soud schválil dohodu rodičů o výši výživného, nejsou rodiče
oprávněni podat odvolání do výroku, jímž byla dohoda schválena.
5. Jak vysoké
výživné je možné uložit? Je omezena jeho výše?
Výše výživného není zákonem výslovně omezena. Zákonná úprava vymezuje
právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů, jakožto hlavní
zásadu pro určení vyživovací povinnosti – viz výše. Takový stav by měl
být zachován, i když dítě žije jen s jedním z rodičů. Vymezení je nutno
chápat v pozitivním i negativním smyslu – je-li rodič, jehož výživné je
určováno, v takové životní situaci, která mu zajišťuje nadstandardní
životní úroveň, má dítě právo, aby se na této vysoké úrovni podílelo.
Má-li tedy rodič vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek
i několika tisíc korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze
průměrná nebo nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto
jeho životní úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li
potřeby dítěte výrazně zvýšeny.
6. Co když je
povinný rodič podnikatel?
Má-li povinný rodič (či jiný povinný předek v případě nezletilého
dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti) příjmy z jiné než závislé
činnosti podléhající dani z příjmu (podnikatel, výkonný umělec apod.),
je povinen soudu prokázat své příjmy předložením všech listin a dalších
podkladů pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu
zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním
chráněných údajů. V opačném případě (pokud např. nepředloží své daňové
přiznání, peněžní deník, účetnictví, neprokáže charakter svých výdajů
apod.) platí, že jeho průměrný měsíční příjem činí 25násobek částky
životního minima jednotlivce.
7. Jak se
stanoví výživné rodiči, který nepracuje a nemá jiný příjem?
V případě, že povinný rodič nezaviněně nemá možnost ani schopnost plnit
svoji vyživovací povinnost k dítěti, vyživovací povinnost soud nemusí
stanovit.
Jestliže by se rodič záměrně vyhýbal práci, nespolupracoval s
příslušným úřadem práce apod., mohl by soud vycházet při hodnocení
možností a schopností takového rodiče z potencionality příjmů, tzn.,
kolik by asi činil jeho příjem, kdyby pracoval ve svém oboru, nebo z
toho, kolik vydělával, než se vzdal bez důležitého důvodu zaměstnání
nebo jiné výdělečné činnosti nebo jiného majetkového prospěchu.
Pokud je povinný rodič ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody,
vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, vymezuje, kolik lze z výdělku povinného použít na úhradu
výživného. Jestliže takový rodič nemá výdělečné a majetkové možnosti
buď proto, že je neschopen k práci, nebo proto, že mu správou věznice
nebyla práce přidělena, nelze mu za takovou dobu ukládat placení
výživného. Pokud je ovšem povinný rodič odsouzen za trestný čin
zanedbání povinné výživy, je v takovém případě nutné ponechat i po dobu
výkonu trestu odnětí svobody stanovené výživné v dosavadní výši,
nesvědčí-li tu jiné okolnosti pro jeho změnu.
8. Jak je
tomu s prací a výdělky povinného rodiče v členském státu Evropské unie?
Přestěhováním plátce vyživovací povinnost nezaniká. Vydělá-li si
povinný rodič v cizině více než doma, má osoba, které je dítě soudně
svěřeno do péče, právo žádat u soudu v ČR zvýšení výživného.
9. Jak dlouho
trvá vyživovací povinnost?
Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou děti
schopny se samy živit (předpokládá se stav odkázanosti na straně
dítěte). Schopnost samostatně se živit bývá interpretována jako
schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (hmotné, kulturní,
bytové). Schopnost samostatné obživy dítě získává tím, že si po
absolvování studií nebo jiné přípravy na budoucí povolání najde
odpovídající pracovní uplatnění. V občanském zákoníku není uvedena
žádná věková hranice, kterou by vyživovací povinnost rodičů k dětem
byla omezena. Nezletilost dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, je
významná pouze v tom smyslu, že do dovršení zletilosti dítěte může být
zahájeno řízení o určení výživného u soudu i bez návrhu, zatímco po
dosažení zletilosti je soudní řízení zahájeno pouze na návrh
oprávněného – zletilého dítěte. Přitom platí, že výživné pro nezletilé
dítě může soud podle vlastní úvahy proti požadované částce zvýšit,
popř. snížit, u zletilého dítěte je však vázán žalobním návrhem.
Rozhodující nutně není ani dosažení věku 26 let – tato hranice se
uplatňuje pouze při výplatě dávek státní sociální podpory.
Jestliže dítě uzavře manželství, vznikne vyživovací povinnost mezi
manželi, přičemž vyživovací povinnost rodičů k tomuto dítěti zaniká.
Pouze v případě, že jsou např. oba manželé studenti, zůstává podpůrně
zachována vyživovací povinnost rodičů, popř. jiného předka dítěte.
[1]
Zletilosti se nabývá dovršením 18. roku
života, tímto okamžikem se
člověk stává plně svéprávným. Plné svéprávnosti před nabytím zletilosti
může nabýt dítě ve věkovém rozmezí 16 - 18 let uzavřením manželství
nebo přiznáním svéprávnosti rozhodnutím soudu, jsou-li splněny zákonné
podmínky.
[2]
Při více vyživovaných dětech se procentuální díl z platu
připadající na jedno dítě obvykle snižuje.
|
|
